Obývací pokoj je dnes ústřední místností většiny moderních bytů, i když se mu někdy říká jinak, třeba hala. Když se ale podíváme do minulosti, nebylo tomu tak vždy.
Vznik obývacího pokoje
Na venkově nebyl v minulosti obývací pokoj vůbec znám, protože lidi většinou žili jen v jedné obývací místnosti, kde se vařilo, jedlo, spalo a samozřejmě pobývalo v době volna, případně zde i stál třeba stav na tkaní látek, či jiné výrobní zařízení. Obývací pokoj v našem slova smyslu vznikl až někdy v průběhu 19. století s doslova průmyslovou výstavbou městských řadových domů. Dlouho však i tak obývací pokoj, zvaný dokonce “parádní pokoj”, byl místem setkávání rodiny ve svátečních příležitostech. Dlouho o své výsadní postavení v bytě obývací pokoj vedl “bitvu” s kuchyní. Nakonec pomohla další expanzivní doba výstavby bytů, a to panelákový výstavba sídlišť ve 2. polovině 20. století. Tehdy se z kuchyně stala malinká místnost s kuchyňskou linkou a sotva prostorem pro stůl pro 3 až 4 lidi.
Vrozené pocity
Člověk vnímá věci kolem sebe, aniž by vůbec o tom nějak uvažoval. Ale to je vliv naší minulosti. My jsme jako druh “člověka myslícího” nějakých 130 tisíc let na světě. Ale když to vyjádříme třeba v grafu, zjistíme s překvapením, že naprosto ve většinu své existence jsme žili v době kamenné, asi 93 procent. Doba kamenná, ať již byla starší či novější, byla v naprosté symbiózou s přírodou. A to má za důsledek, že nás naše vnímání vede k tomu, abychom kolem sebe měli prostředí alespoň připomínající přírodu. A to dosáhneme prostě jen barevností.
Barevnost na našich očích
Barvy jsou jedním ze základů vnímání světa. Je přirozené, že nás barvy evokují vnímat svět, například modrá je spojována s vodou a zelená s lesem, hnědá se dřevem, žlutá se sluncem a podobně. Neutrálními barvami jsou však bílá a černá, případně šedá. Z toho si pak můžeme odvodit barvy, ve kterých jsme schopni dlouhodobě žít.
Barvy a psychika
Bylo dokázáno, že pohledem na červenou se nám zvyšuje krevní tlak, zrychleným dýchaní a zvyšuje napětí, úzkost a rozčilení. Uklidňuje nás naopak modrá a zelená. Je to zcela jasné, červená byla znakem sucha, požárů, zelená les a modrá obloha. Obdobně hnědá jako barva země nám dává pocit jistoty, tepla a bezpečí.
Jaké barvy do obýváku
Po stručném úvodu je tu ještě stručnější závěr. Pro vše, co jsme si řekli i neřekli, bychom měli mít v obývacím pokoji barvy světlé, spíše do hněda a zelena. Protože modrá se s těmito barvami ne moc snáší, budeme jí šetřit. Pokud použijeme červenou či žlutou, raději v jemnějších a světlejších tónech. Měli bychom se vyvarovat také větším plochám černé a šedé. A bílá? Tu si jako dominantní pusťme raději do kuchyně, v obýváku ji použijeme jen jako pozadí, případně v kombinaci s jinými barvami.
